Oproti nynějšímu stavu jsem v minulosti (pokud nepočítám „dobu přehazovačkovou“) řadu let používal do určité míry „polovičatá“ řešení. Jednalo se o systém Sachs 3×7, zakoupený v r. 1996. Tehdy jsem se zbavil přesmykače, který nahradily 3 převody uvnitř zadní náby. Na té však byla stále ještě našroubovaná kazeta se sedmi pastorky. Předností nábojové převodovky pro mě byla zejména možnost přeřadit kdykoliv v celkovém rozsahu 186% a to i bez šlapání. A především to vyhovovalo mému pojetí jízdní dynamiky, které spočívá v akceleraci pomocí vysokých kadencí a odřazování nejprve těchto 3 stupňů. Dříve jsem se k tomu pokoušel využít odřazování po převodnících přesmykem, ovšem NEBYLO TO ONO! Převodovka mě přiblížila mému ideálu fungovat jako kultivovaný motor a ne jako kroutící se postavička zápasící s pedály.

Sachs přežil nějakých 80.000 km (zda je to hodně nebo málo netuším, nemám srovnání). To ozubené kolečko s omletými zuby, jež způsobilo jeho smrt, mám dodnes schované…

Následoval svým způsobem nástupce tohoto systému, už z doby, kdy tu německou továrnu převzal americký SRAM. V r. 2010 jsem pořídil DualDrive, v principu podobný systém, opět s kazetou nasazenou na 3-kvaltu. Ten jsem zničit nestačil, stihl jen 33.000 km. Osud tomu chtěl a rozpadlo se kolo, resp. rám, který měl, pravda, na kontě už šestimístný kilometrový proběh. Přišel čas postavit po 16ti letech komplet nové kolo a protože je třeba jít technologicky kupředu, volba padla na NuVinci n360. V době vzniku těchto stránek už má za sebou první krůčky v řádu stovek km…