Vibrace šířící se při jízdě celým kolem a nahodilé rachtání mě za pár set kilometrů přestalo bavit a tak jsem nechal zaplést další kus (výrobce je na základě mých reportů stále ochotně posílá).

Z mého přístupu nejspíš už zcela zmizel onen emocionální rozměr, kdy jsem si u předchozích kusů stále namlouval, že „mám jen smůlu“, konečně snad narazím na bezvadný kus a najezdím následující radostné desetitisíce kilometrů bez přeplétání zadního kola. Nejspíš mohu zcela pragmaticky konstatovat, že:

1. Úniky kapaliny skrz ložiska i spoje na těle náboje jsou vlastností NuVinci N360. Zároveň se zdá, že s tím výrobce počítá mnohonásobnou rezervou při plnění, že zřejmě v praxi není reálný únik veškeré kapaliny a zadření součástí nasucho.
2. Zvýšení odporu při otáčení v důsledku předchozí vyšší zátěže souvisí se zahřátím mechanismu, které je poznatelné na dotek (povrch náboje je teplý, ne horký).
3. S přibývajícími najetými kilometry se postupně zvyšuje valivá hlučnost v lehčích převodech, přičemž je to „cítit“ i v pedálech.
4. Ke konci životnosti lze cítit vibrace přenášené při jízdě (v záběru i na volnoběh) do rámu kola. Při roztočení zadního kola na volnoběh se také ozývá stále silnější valivý hluk
5. K vibracím a valivému hluku se jednoho dne přidává i nahodilé zarachocení během jízdy či roztočení zadního kola na volnoběh. Tento stav považuji za konec životnosti, přestože funkčnost a rozsah řazení a souvislý přenos kroutícího momentu byly zachovány. U zatím dvou takto se chovajících kusů jsem se nepokoušel za každou cenu jezdit do té doby, než se kolo s nábojem stane nepojízdným. Úplně stačí ztráta radosti z jízdy, vč. evidentního zvýšení ztrát energie v náboji (ztráty jsou u tohoto typu převodovky už tak dost vysoké).
6. K úniku kapaliny dochází průběžně v podobném rozsahu (míra a rychlost zaolejování náboje, drátů, či ráfku) až do konce uvedené životnosti. Pravděpodobně tedy ani již rachotící náboj není uvnitř zdaleka prázdný/suchý a k popsaným jevům dochází z důvodu opotřebení, nikoliv zadření  v důsledku nepřítomnosti kapaliny.
7. Volnoběžka občas zazlobí (přeskočí), ale dosud nikdy, u žádného z používaných kusů, zcela neselhala (tudíž nezpůsobila nepojízdnost kola). Domnívám se, že to možná způsobuje průnik trakční kapaliny přes ložisko do prostoru volnoběžky, kde časem „vyplaví“, či „nahradí“ vazelínu, kterou má být volnoběžka správně mazána.
8. Ovladač řazení na řídítkách („grip shift“) a rozhraní nasazené na hubu vydrží mnohem déle, než sám náboj. Grip je po 47.000 km samozřejmě oleštěný a rozhraní má vůle, nicméně má to vliv maximálně tak na přesnost řazení. Přitom je to všechno z plastu a tudíž jsem čekal, že to odejde jako první. Samozřejmě občas měním řadicí lanka (zhruba každých 10.000 km), ale to je asi normální u každého řazení na kole.

Máme tu necelých 14.500 km a k nedávno popisovaným vibracím se záhy přidalo i kovové chrastění z nitra NuVinci. Tatáž závada, jako u NuVinci č.2, jen o něco (o dost) dříve. I přes razantní snížení ročního objemu kilometrů v posledních letech je to v mém případě „nába na jeden rok“. Třebaže 15 – 20 tis. km možná leckomu přijde hodně, při investici bezmála 9.000 Kč jen do náby je to sakra málo. Při podobné kilometráži vydám za výměny dílů „klasiky“ (kazety, řetězy, převodníky) při celoročním provozu něco mezi 2.000 – 3.000. Prostě minimální životnost NuVinci bych si představoval někde od 50.000 km výše.

Zatím zkusím trochu riskovat a jezdit na tom dál – řadí to normálně a ke ztrátám trakce nedochází. Jen doufám, že se to jednoho dne někde „nekousne“…

Video (spíše zvuk) zde: https://www.youtube.com/watch?v=bkGVJWPEhO4

Nuvinci č. 2 bude dnes vysvobozeno ze zajetí výpletu a nahradí jej předem připravený náhradní kus.

Kdyby s tím nebyly spojena nutnost přeplétání a dalo se i nadále počítat, že výrobce bude na základě mých nářků dodávat s omluvami stále nové a nové kusy, dalo by se konstatovat, že uvedená „životnost“ není špatná. Od takto mladé technologické vychytávky, která nejspíš zatím nemá v cyklistickém světě konkurenci, asi nelze čekat zázraky typu 100.000 km +. Není to Rohloff a nestojí to 25.000,- Kč.

Video (či spíše „audio“) zde: http://youtu.be/8cwiP1xSzEc

..aneb zdoláno „kultovní“ stoupání z Pece pod Sněžkou (hotel Horizont) – 791 m n.m. až k Památníku obětem hor – 1504 m n.m. (celkem 6,4 km)!!!

Navíc díky příznivé souhře okolností jsem dosáhl památníku ve 21:45, což bylo o samotě celkem dobrodružné.

Do anglické verze tohle nepíšu – nicméně pokud si tohle někdo z Fallbrooku přeloží, zajisté mi oznámí, že přicházím o záruku 🙂 Nebyl jsem totiž takový masochista, abych se držel povoleného minimálního primárního převodu 1:1,8 (ekvivalent 36z : 20z) a „zbaběle“ jsem shodil na šestadvacítku, kterou tam mám jaksi „v záloze“. Jel jsem to zkrátka na jistotu vyjetí, tudíž v typických úsecích (znalci budou vědět) klesala rychlost až ke 3 km/h. Na druhou stranu zas nebyl přenášen takový kroutící moment, jako v některých pasážích na jesenickou Švýcárnu, kde jsem měl navíc v zádech cca 30 kg přívěs. Dlužno říci, že tam ovšem tenkrát definitivně zasmrděl a vytekl NuVinci č.1…

Jedná se tedy o nejtrvanlivější NuVinci N360, se kterým mám dosud osobní zkušenost. Není to zatím nic moc – já mu plánuji minimálně bezproblémové desetitisíce a opravdu velebit je začnu až po překročení 100.000 km (až ho budu zaplétat do 4. ráfku 🙂 ).

Provozní parametry jsou dlouhodobě stabilní, rozsah dostupných převodových poměrů zůstává stejný – tj. někde okolo 350%. Problémy byly s řadícími lanky – několik se jich třepilo – zejména na straně náby. Myslím, že to dělala zabrušovaná nerezová (paradoxně dražší) lanka – nyní používám obyčejná a vypadá to líp.

Úniky kapaliny jsou stopové a v podstatě zřejmé až při výměně pastorku – tj. něco málo skrz ložisko. Prolínání ve spoji na těle náby, na které umřel předchozí NuVinci, se nevyskytlo.

Volnoběžka čas od času „práskne“, přeskočí – resp. nezapadne některý praporek – zejména při přeřazení. Pružina je podle mě slabá a praporky se občas nevrací. A hlavně to je dáno tím, že převodový poměr se mění až ZA volnoběžkou, což je netypické (u běžného systému k tomu v rámci vícekolečka dochází PŘED volnoběžkou).

Zkušenosti s NuVinci budou napříště přibývat podstatně pomalejším tempem, neboť jsem citelně omezil pravidelný objem kilometrů. Dělá to pouze okolo 1200 km měsíčně, občas i méně. Prostě taky stárnu a navíc si v současné době huntuju tělo i jinými sporty 😉

Je fakt, že jsem NuVinci naprosto přestal pozorovat – jako jestli z něj něco teče a tak. Volnoběžka si občas „vystřelí“, ale zatím se nerozsypala. Mechanismus řazení má nějaké ty vůle, ale zatím jsem ho nestrhl. Jenom ta ovládací lanka pořád odcházejí. Mám kvalitní a odolné pláště, takže montážních prací je minimum. Teď mě bude čekat řetěz a nejspíš i pastorek. Vůbec se mi do toho nechce. Zvykl jsem si na kole s NuVinci jen jezdit a jezdit… a neřešit. Koneckonců – právě tohle bylo cílem celé investice: maximálně bezúdržbový „držák“.

Většina toho, co bych tu měl uvést, bylo zřejmě již napsáno. Pokusím se tedy příliš neopakovat a spíše to shrnout a zhodnotit.

NuVinci N360 se trvale ukazuje být dobrou volbou pro „bike commuting“. Tedy zjednodušeně řečeno: užívání jízdního kola zejména k jízdám „odněkud někam“, spíše než „odnikud nikam“ – tj. pro zábavu či sport. Je to pracant a jako takový očekává takový přístup i od jezdce. Určitě vám nezabrání sportovat, ale je to trochu jako běhat v bagančatech. Prostě musíte do jízdy trvale investovat více energie. Připraví vám pozoruhodný zážitek z jízdní dynamiky díky možnosti akcelerace s využitím plynulého rozsahu řazení, ale chce to dobrou formu. Proto je třeba se smířit, že jízda s NuVinci je častěji spíše „součástí práce“. Taktéž i s faktem, že NuVinci přemění nemálo vaší energie v teplo, a to nikoliv nepostřehnutelné :-o.

V příštích dnech završím 1 rok používání NuVinci N360. Jak je patrné z předchozích příspěvků – těch více než 17.000 km je výsledkem práce již druhého kusu. Jen chci věřit, že problém, který postihl první NuVinci hub, byl jen důsledkem náhodné výrobní vady.

Nicméně nyní opět zopakuji jediné: provozní spolehlivost NuVinci N360 je za uvedenou dobu používání 100%. Nic neprasklo, nezadřelo se, nepřestalo fungovat. U prvního kusu začala prolínat kapalina pláštěm vždy v návaznosti na určitý typ provozního zatížení. To jsem považoval za vadu, která nevyhnutelně povede ke zničení a hlavně provoznímu selhání a proto jsem nečekal, (úspěšně) reklamoval a obdržel nový NuVinci N360. Úniky kapaliny jsou v souvislosti s NuVinci hojně diskutovaným tématem, ovšem většinou se jedná o nedokonalé těsnění ložiska a tudíž (víceméně nepravidelný) únik na úrovni osy náboje. A troufnu si dovodit, že touto cestou nikdy nedojde k úplné ztrátě náplně (pokud tedy nebudu kolo parkovat v poloze na pravém boku). Spolu se skutečností, že dle výrobce je NuVinci N360 schopen fungovat i se zlomkem objemu originální náplně, lze očekávat, že únik kapaliny nakonec nemusí být rozhodujícím faktorem pro konec životnosti. Aktuální situace mého NuVinci N360 číslo 2 = žádný pozorovaný únik už několik tisíc km. Možná je to způsobeno nižšími teplotami, ale může se také jednat právě o pokles hladiny pod úroveň těsnění v úrovni osy. Kapitola znepokojování se nad úniky je tedy zatím uzavřena.

V souvislosti s již uvedenými servisními zásahy jsem (spíše pro kontrolu) rozebíral také volnoběžku (dle výrobce je tato oficiálně „serviceable“). Neshledal jsem žádný problém (jako málo maziva nebo nečistoty) – volnoběžka byla dle mého názoru mazaná zčásti provozní náplní řídké vazelíny a zčásti nejspíš trakční kapalinou, která (dle předchozích popisů) uniká přes přilehlé ložisko. Volnoběžka má tři praporky a použitá pružina je dle mého názoru poněkud slabá, což zřejmě občas způsobí, že se nevracejí všechny tři. Díky tomu si za jízdy občas „křupne“, zejména při přeřazování. Neshledal jsem však zatím žádná poškození (úlomky, poničené praporky apod.).

Jediným reálným slabým místem se teď ukazují být ovládací lanka. Za uvedenou dobu provozu (s oběma náboji) jsem již postupně měnil 3x. Nejdříve lanko tahu „H“ (rozvoj poškození v ukotvení na straně náboje), později znovu lanko „H“ a tentokrát zároveň i lanko tahu „L“, pro změnu poškozené na straně grip ovladače na řídítkách. V obou případech jde o exponované místo, kde se lanko navíjí/odvíjí.

NuVinci si prostě občas ucvrkne…

NuVinci č.2 aspoň neteče po KAŽDÉ silovější jízdě tak, jako to dělal můj první kousek. Tam to ovšem teklo ve spoji (možná stačilo dotáhnout.. – kdyby bylo čím..). Tady jde zjevně o netěsnost v ložisku, kapalina teče přes volnoběžku. A nezdá se, že by to mělo přímou návaznost na nějaký typ zátěže. Teď naposled to vydrželo řadu dní zcela suché a pak najednou, po 24 hodinách stání, flek na ráfku. Kolik asi vyteklo: 1 nebo 2 ml ? Každopádně mám jisté informace ze zákulisí, které nasvědčují tomu, že NuVinci N360 je schopen pracovat se zlomkovým množstvím oproti originální náplni. Zkrátka jsem byl ujištěn, že z drobných občasných úniků si nemám dělat hlavu. Přesto se zdá, že konec životnosti bud jednoho dne zapříčiněn právě únikem až pod kritickou hranici. Ale jestli to bude za 10, 20, 50 nebo 100 tisíc km, těžko odhadovat. Oni ve Falbrooku pochopitelně velmi neradi pouští nejen jakékoliv know-how, ale nemíní se pochlubit s jakoukoli reálnou provozní zkušeností ve smyslu najetých kilometrů. Docela by mě zajímalo, jestli jsem se svým dosavadním nájezdem (přes 14.000 km, ovšem na 2 kusech) zdaleka jen „chudým příbuzným“ mezi statisícovými najížděči na NuVinci N360, anebo se už teď stávám zajímavým zkušebním vzorkem..(?)